George Anson

Admirál George Anson
Admirál George Anson, 1. baron Anson (1755, Joshua Reynolds, Národní portrétní galerie (Londýn)
První lord admirality
Ve funkci: 2. července 1757 – 6. června 1762
Předchůdce	Daniel Finch, 8. hrabě z Winchilsey
Nástupce	George Montagu, 2. hrabě z Halifaxu
Ve funkci: 22. června 1751 – 19. listopadu 1756
Předchůdce	John Montagu, 4. hrabě ze Sandwiche
Nástupce	Richard Grenville, 2. hrabě Temple
První námořní lord
Ve funkci: 18. listopadu 1749 – 22. června 1751
Předchůdce	Lord Vere Beauclerk
Nástupce	Sir William Rowley
Vojenská služba
Služba	Velká Británie
Složka	Royal Navy
Hodnost	velkoadmirál (1761), admirál (1748), viceadmirál (1746), kontradmirál (1745)
Narození	23. dubna 1697 Colwich
Úmrtí	6. června 1762 (ve věku 65 let) Moor Park
Místo pohřbení	Parish Church of St Michael and All Angels, Colwich (52°47′15″ s. š., 1°59′8″ z. d.)
Titul	baron (1747)
Choť	Elizabeth Anson (od 1748)
Rodiče	William Anson a Isabella Carrier
Příbuzní	Thomas Anson[1] a Janette Anson[1] (sourozenci) George Anson (synovec)
Profese	objevitel, politik, autor cestopisů a námořní důstojník
Ocenění	člen Královské společnosti (1745) Řád lázně
Commons	George Anson
Některá data mohou pocházet z datové položky.

George Anson, 1. baron Anson (Geoge Anson, 1st Baron Anson of Soberton) (23. dubna 1697, Staffordshire, Anglie – 6. června 1762, Moor Park, Anglie) byl britský admirál. Od mládí sloužil u královského námořnictva a zúčastnil se válek v Evropě a koloniích. V letech 1740–1743 podnikl zeměpisnou plavbu kolem světa.^[2] V roce 1747 byl s titulem barona povolán do Sněmovny lordů, od roku 1748 byl admirálem. S krátkou přestávkou byl více než deset let britským ministrem námořnictva (1751–1756, 1757–1762). Kromě reforem v námořnictvu měl významný podíl na strategii tažení proti Francii za sedmileté války a patřil k významným osobnostem uplatnění britského vlivu v Kanadě.^[3]